ZubateZaby

Bruntál, kraj drsný, ale zaslíbený !

Těžba bahna, jakkoli byla přínosná pro Bruntál, zanechala v krajině dobné
stopy v podobě krásných rybníčků a tůněk, které sice páchly a byly špinavé,
ale většina obyvatel si na ně již dávno zvykla.
Bruntál před rekultivací byl těžko přístupný a tak roku 1955 začala dlouho
očekávaná rekultivace. Ta stále probíhá a tak Bruntál je nyní již krásné
město s voňavými fontánami a kašnami do kterého se někteří návštěvníci již
nemusí bát přijet.

"Uhlířák"
Dobová fotografie pohledu na nynější
Uhlířský vrch. Ovšem ještě bez kostela.
Je velikou záhadou jak k pořízení fotografie
došlo, protože jak je známo výroba
fotografie byla známa od roku 1839, do té
doby se výhradně malovalo.
Dílo má nejspíš na svědomí místní umělec,
který měl nejen fotografickou paměť, ale i
fotografickou ruku.
Fotografie pravděpodobně z roku 1650.

"Naleziště"
Dobová fotografie podstatně mladší,
avšak nádechem velice podobná.
Zachycena je oblast západní.
Dodnes prakticky beze změn.
Fotografie z roku 1941.

"Bruntál 1980"
Smělé plány hledící do budoucna na
rekultivaci od lékárníka Otomara
Tomčáka. Bohuže nenašly odezvu u
veřejnosti. Musel zavřít lékárnu a byl
veřejně lynčován.
Nákresy z roku 1925.

Podle peří poznáš ptáka,
podle žáby bruntáláka !

Malé vysvětlení k tomu,
jak je to v Bruntále
s tituly Br. a C.s.c.

Na bruntálsku se uznávají
jen dva tituly, jeden je
BRUNTÁLEC, který získáte
buď 25 letým nepřetržitým
pobytem na Bruntálsku, nebo
narozením přímo v Bruntále,
pak již můžete klidně žít
celý život někde jinde.
Druhý titul je CSC (celkem
sympatický cizinec), který
udělují min. 3 Bruntálci
písemně nejdříve po
4. hodině ranní , přičemž
minimálně dva z nich musí
být schopni srozumitelně
artikulovat. Jestliže
Bruntálce oslovíte např.
pane inženýre ten to
považuje za velkou urážku a
má právo Vás vyzvat na
souboj cepem.

K tomuto se váže historka
Br. Horsta Tichého, který
jedno nedělní ráno svážel
stvoly z pole a kolemjdoucí
cizinec Jan Horvát z
Hrabové se ho ptal na cestu
k zámku. Na otázku "Kudy k
vrchnosti pane inženýre?"
obdržel výzvu k souboji,
který se odehrál druhého
dne za úsvitu. Výsledkem
byla zlomená ruka, zlomená
noha a zlomený cep.
Toto vše si odnesl rozhodčí
souboje, Br. Martin Sivniak,
který stál v nepravou dobu
na nepravém místě.

Už od malička se zde omladina vychovávala pro tvrdý
a těžký život, něco na způsob výchovy ve starořecké
Spartě. Zde však jejich tutoři byli ještě náročnější.
Přeplavat Kobylí rybník a nebo přebrodit se Černým
potokem byla už pro zříleté chlapce a dívky věc zcela
běžná. V bahně přežili bez jídla i 12 hodin.
Tabák a lehčí pančované likéry zejména chlapci ogaři
znali většinou už v obecní škole, některým při
zacvičování pomáhali jejich pedagogicky založení
dědové.

Někteří bruntálští dědové ale za lehčím životem odešli až za moře do
Ameriky, například šikovný řemeslník Heinrich Luft, zvaný "toulavý
Jindra". Je známá jen jeho poslední fotografie z cesty na sousední
Römerstadt (Rýmařov), pak už je jeho osud neznámý.
Následně se zjistilo, že v torbě odnesl týdení produkci žabích kůží.
takže se předpokládá, že se v zámoří neměl špatně.
Z nových poznatků lze říci, že se měl překrásně, Další informace je
možné nalézt v kategorii celebrity, protože toulavý Jindra se
celebritou v zámoří opravdu stal.
Po čase jeho odchod inspiroval další, mnohem mladší bruntálce. Ti
byli ovšem vždy podrobeni důkladné prohlídce a tak počet odchodů
do zámoří výrazně poklesl.

Na Bruntálsku také po staletí cvičili vojáci různých
armád. Známé jsou ale jen fotografie od konce 19.
století po objevu fotografie.
Tak například Rakousko-uherští kaprálové hlídali během
světové války strategickou cestu na Uhlířský vrch a dál
v Kotzendorfu (Kočově) ze Slezska na Moravu,
jejich protiletadlové jednotky už tehdy trénovaly
odstřelování vulkánů Malý a Velký Roudný prototypem
super děla podle Juliuse Verna.
Hned po Mnichovu 1938 vojáci německého wehrmachtu
trénovali v těžkém terénu Bruntálu dobývání vojenské
kóty na Kozím vrchu nad Bruntálem.

Junáci, jsemť již kmet a proto si můžu dovolit prozradit některá vojenská tajemství z doby dohody
takzvané Varšavské . Je velkým omylem , že noční příjezd vojsk dne 21.8.1968 bylo přepadení
sřáteleného státu ! Opak je pravdou ! Jak mi důvěrně sdělil jistý tehdejší poručík SNB Imrich Hrabovčák
šlo o poslední pokus, v hodině dvanácté , jak zachránit obyvatele Bruntálu od sežrání zubatými žábami .
Abych přiblížil tehdejší situaci . Na jihu i na západě hranic číhaly imperialistická prasata , aby nám
mohla vyžrat naši zahrádku socialismu a to jsme nemohli dopustit ! Proto všichni panoši kol dvacátého
roku věku svého bránili tuto hranici. A to strategií, dnes již to mohu prozradit, plotovou čili co panoš to
jedna plaňka. Jelikož dalších panošů, planěk, se na ohrazení Bruntálu proti zmíněným žábám nedostávalo
a tu došlo k tomu fatálnímu informačnímu šumu ! Někteří druzi, možná i soudruzi, volali do Kremlu o
devizy, na nákup těch planěk, no a dík fatálnímu omylu v překladu byly sem poslány divize !!!

Pravda o vpádu vojsk Varšavské smlouvy 21.8.1968

Ozval se nám pamětník z Ústředního štábu mjr.Radomír Červinka, který
nastínil některé indicie o této zavrženihodné invazi vojenských jednotek na
území Československa.

Dlouhý rozhovor s majorem Červinkou jsme redakčně zkrátili neboť z důvodu špatné
paměti a pokročilého věku bylo nahráno 18 hodin záznamu plných receptů na
koláče, vzpomínek z války a nadávek na ošetřovatele v penzoinu pro seniory

Sweeteeth, tedy Zubejda a zubaté žabky na
bruntálsku!
Pojmenování - zubaté žáby, žabky - se dříve na
bruntálsku vztahovalo také na mladé děvčice s milým
úsměvem. Toto pojmenování vymyslel jako protiváhu
škaredých obojživelníků, zubatých žáb, v těchto
lokalitách až nebezpečně přemnožených, místní kantor
z tehdy německé obecní školy Kurt Majer, tak někdy v
polovině 19. století. Jednak to byl určitý regionální
výrazový termín pro hezky se usmívající zdejší
dívenky, ale také vlastně historická reminiscence na už
mnohem dříve známou princeznu ze sultánství
Solimánského, která se nazývala Sweeteeth – tedy
česky Zubejda.

Asi všichni známe dodnes onu starou historii o vyléčení nemocné princezny Solimánské chudým vandrovním
ze Slezska, tedy vlastně Čechem, a pro hloupé Solimánce pak tuplovaným doktorem – DrVoštěpem DrNcem.
Ve zfilmované verzi pak pojmenovaným jako Lotrando. K vyléčení princezny vlastně zvolil medicínskou
novinku, jinak ale už dávno známou bruntálskou technologii vykácení stromů (bránily slunci) a zakládání
léčebných bahnitých pustin. Bruntálská léčba tak zabrala. Po uzdravení došlo mezi oběma k zamilování a
princezna Zubejda a Lotrando se vrátili do zdravější české kotliny, kde se z Lotranda stal pak natrvalo
vesnický kantor někde v Orlických horách. Celý tento příběh se ale dostal až do hor Jesenických a možná
proto se v Bruntále dodnes říká hezkým a milým děvčatům – zubaté žáby, žabky, Zubejdy …

"Městská policie"
Jednotka městské police se nechala zvěčnit
na dobové fotografii. V kronice byl objeven
tento záznam z roku 1918, kdy tito chrabří
muži zlikvidovali ohnisko výskytu zubatých
žab nedaleko městské radnice. Tento výskyt
žab byl obvzláště nebezpečný vzhledem k
malé vzdálenosti od místní nemocnice.
Nakonec byla akce úspěšná a výtěžnost tohoto
zásahu byla 385 kůží z nichž každý získal 10
kůží a zbytek byl převeden na městskou
pokladnu.

"Radní města"
Dobová fotografie zachycuje radu města po
úspěšném hlasování o zvýšení exportu žabích kůží.
Toto zvýšení zaplnilo městskou pokladnu až po
okraj. Bohužel poživačnosti Karla Mázla (na snímku
uprostřed) došlo k odčerpání značného množství
peněz mimo Bruntál. Mázl by následně odsouzen k
potupné práci "vydlabávače" a tak na svou
poživačnost brzy zapoměl. Tuto práci si nakonec
oblíbil, takže po 7 letech (v roce 1921) byl
vyhlášen za lídra a následně přizván do rady
města. Tuto opustil rok poté a s plnným vozem kůží
prchnul za hranice. Další stopy mizí a tak nevíme
jak to s ním dopadlo.

V místní nemocnici se již od nepaměti využívalo
mnoho moderních metod léčby.
Místní si dovře pamatovali na Karla Maydla při jeho
návštěvě Bruntálu v roce 1882, kdy zavedl v místím
léčitelském oboru novinky jako jsou vedení
chorobopisů, operačních knih, mikroskopické,
chemické, a histologické laboratorní vyšetřování,
nošení bílých plášťů. Jako první provedl
laminektomii přímo mezi těžaři v dolech, protože
již nebylo zbytí. Následně byl v roce 1891
převeden do Prahy na lékařskou fakultu Univerzity
Karlovy. Jeho léčebné metody se používají v
Bruntále dodnes.

Karel Maydl (10. 3. 1853 - 8. 8. 1903)
Dosáhl řady priorit: první provedl laminektomii
(1882), odstranil nádor mozku (1885), exstirpoval
larynx za použití intubace trachey

Ponocný Ištván Bergman pracoval v Bruntále denně
(vlastně nočně). Byl to jeden z nejsvědomitějších
ponocných, které Bruntál měl až do osudného roku 1927
kdy mohutně posílen místním mokem zvaným žábovka
neudržel orientaci a ztratil se v největším lese s zubatými
žábami. Dodnes se historici a archeologové snaží nalézt
pozůstatky jak v kronikách tak i ve vykopávkách.
Zlé jazyky tvrdí, že svedl krásnou dceru hajného Mikovce
a zmizel za lepším životem na Podkarpatskou Rus.

Žvýkačku s příchutí blatouchu bahenního
vyráběl národní podnik Brutal v období
let 1954-55. Podnik Brutal (Bruntálská
továrna na výrobu laskomin) se nacházel
v místech dnešního bývalého areálu
kasáren a byl uzavřen na sklonku roku 1955. Do dnešního dne nejsou známé skutečné důvody jeho
uzavření a také důvody ukončení výroby žvýkaček. Údajně se jednalo o politické rozhodnutí, či nekalý
konkurenční boj.
Přesné složení žvýkačky bylo velmi střeženým výrobním tajemstvím a znalo jej pouze pár vyvolených
jedinců. Posledním z nich byl pan Antonín Kovář z Bruntálu, který však již zemřel a to v roce 1987 v
bruntálském domově důchodců. Recepturu měl uschovanou i na tajném místě ve svém domě, kde před
odchodem do domova důchodců bydlel. Tento dům však tři měsíce po jeho smrti kompletně vyhořel a
receptura tak byla nenávratně ztracena. Je to velká škoda, neboť se jednalo o jednu z první, ne-li první
žvýkačku s obsahem léčivé byliny na světě. Léčivou bylinou totiž blatouch bahenní bezesporu je. Sušená
nať blatouchu bahenního se používá jako močopudný prostředek a projímadlo a tyto vlastnosti měla i
žvýkačka.
Neoficiální zdroje tvrdí, že složení bylo velmi podobné tehdejším americkým žvýkačkám, doplněné pouze o
příchuť blatouchu bahenního. Jistý desátník Karel Humr, rodák z Bruntálu, který se jako člen
Československé armády zúčastnil, na jaře roku 1945, osvobozovacích bojů v německém Magdeburgu, se
zde seznámil s bývalým důvěrníkem českého průmyslníka pana Glasera, který zde byl nasazen na práci.
Tento muž v letech 1906 až 1910, v největší americké továrně na žvýkací gumu, přímo špionážním
způsobem vyzvěděl způsob výroby. Od roku 1910 se tak ve Velimi začaly vyrábět první žvýkačky na
evropském kontinentě, a to pod názvem Rici s příchutěmi nektar a rose. Své tajemství prozradil i desátníku
Karlu H. a vysvětlil mu podrobně složení i postup výroby žvýkací gumy. Desátník Karel Humr také stál u
zrodu výroby první bruntálské žvýkačka a vlastně i první československé žvýkačky od ukončení druhé
světové války. Další podniky zabývající se výrobou cukrovinek započali s výrobou žvýkaček až v průběhu
roku 1956. Vzhledem k tomu, že původně měla být tato žvýkačka pouze součástí vojenských potravinových
dávek (tzv. "kádeček") nemohlo dojít k jejímu masovému rozšíření. K povolení výroby i pro civilní
obyvatelstvo sice došlo, ale těsně před uzavřením podniku v roce 1955.
Žvýkačka byla údajně mezi bruntálskými obyvateli značně oblíbená a to dokonce i více jako žvýkačky z USA,
které se sem tam objevily mezi lidmi z dodávek UNRA. Jednoznačně to bylo díky jedinečné chuti, kterou
žvýkačce dodával extrakt z blatouchu bahenního.
Dnes existují pouze tři dochované exempláře této žvýkačky, které byly náhodně nalezeny ve sklepních
prostorech jedné ze zdevastovaných budov bývalých kasáren v hromadě suti a odpadků. Všechny
exempláře vlastnil sběratel žvýkaček z bruntálska pan Martin Rechtorík, který dva exempláře daroval panu
Tomáši Koňaříkovi z reklamní agentury Rekont, za účelem propagace bruntálského regionu. Poslední
exemplář se stal velmi ceněnou chloubou jeho sbírky.
BTK

První žvýkačka v Československu byla vyrobena v
Bruntále národním podnikem Bruntal.

Vodofon v Bruntále již před rokem 1837.

Zajímavou zmínkou v místní kronice je zápis z roku 1837 kdy se kronikář Jan Pavel Vrba zmiňuje o
tom, že se těžařovi Brouzdalovi porouchal vodofon. To jsme považovali za překlep s tím, že
poznámka se vztahuje k něčemu podobnému jako je telefon. Zaujalo nás to, protože jak víme
telefon jako takový byl vynalezen roku 1876 Alexandrem Grahamem Bellem resp. Antoniem
Meuccim v roce 1849. Po průzkumu pozemku, kde stálo Brouzdalovo stavení byla nalezena zmínka
o jakémsi druhu dopravy zpráv mezi těžaři pomocí vody Černého potoka. Říkali tomu Vodní telefon,
zkráceně tedy vodofon. Překlep jsme tedy vyloučili. Podařilo se nám také zjistit, že doručování
zpráv bylo oboustranné a k tomuto účelu posloužili právě cvičené zubaté žáby, které zprávy tlačily
před sebou i proti proudu a tak si každá zpráva našla svého adresáta, jak je to patrné z nalezené
kresby. Jak žáby cvičili to se nám zjistit nepodařilo. Jisté je ovšem to, že bruntálský vodofon dal
základy dnes již mnohem známějšímu Vodafonu. Umístění pobočky do Bruntálu má tak podstatně
hlubší kořeny než by mnozí očekávali.